Menu
ObecČimelice
Obec Čimelice

O obci

Čimelice - dnes

Čimelice naleznete při silnici I. třídy, tzv. "strakonické", spojující Prahu s jihočeskými městy Pískem, Strakonicemi a dalšími,  a dále směřující k hraničním přechodům do SRN a Rakouska. Zastavte se u nás na chvíli a věřte, že budete příjemně překvapeni. Pro každého máme něco:

  • pro hladové a žíznivé dobré občerstvení v restauracích a v cukrárně
  • pro ty, kteří rádi nakupují, dobře zásobené obchody a obchůdky
  • pro milovníky květin známé zahradnictví s velkým výběrem nejrůznějších rostlin pro stavebníky velký výběr koupelen, dlažeb, obkladů  a dalšího vybavení, nebo dřeva a řeziva na místní pile
  • zájemci o auta si mohou prohlédnout autosalon
  • kdo zařizuje byt, nalezne zde zajímavý výběr nábytku "z druhé ruky"
  • a snad nejvíce si přijdou na své milovníci historie a památek - "Čimelické baroko" je pojem a my jsme na ně jaksepatří hrdí !  To ještě není všechno - projděte se a sami objevujte !

 

Znak a prapor

Pyšní jsme i na náš znak a prapor, který byl naší obci udělen na základě návrhu a po projednání v příslušných výborech předsedou Poslanecké sněmovny Václavem Klausem dne 14. 2. 2001. Znak vychází z naší bohaté historie, do níž se významnou měrou zapsaly rody Deymů ze Stříteže a Bissingenů. Rod Deymů, za jejichž panství se zde začala budovat i rozsáhlá rybniční soustava, ve znaku připomíná doprava obrácená stříbrná husa v červeném poli. Význam rybníků je připomenut vlnitým, šikmým dělením štítu. Ve spodním poli znaku je vloženo původní erbovní znamení hrabat Bissingenů - dvě zlaté válečné kosy v modrém poli. Za Bissingenů se Čimelice staly jedním z center Prácheňského kraje. O historii naší obce se více dozvíte v knize "Čimelice - regionální historie".

 

"Čimelice - regionální historie"

Víte, kdo je to patriot ? V dobrém slova smyslu je to vlastenec, člověk, který má rád svoji vlast, místo, kde se narodil nebo kde žije. Skupinu místních patriotů napadlo nechat zpracovat monografii Čimelic. Stalo se v roce  1984 a osloven byl regionální historik, mirovický učitel Jan Toman. Z jeho díla, práce Karla Berana, Miroslava Boučka, Ladislava Kulase, Miloslava Peška, Václava Vlčka a za přispění občanů Čimelic, kteří poskytli cenné fotografie a dokumenty, vznikla kniha "Čimelice - regionální historie". Byla vydána obcí Čimelice u příležitosti  jubilejního roku 2000. Tato pozoruhodná publikace je k dispozici na Obecním úřadě v Čimelicích pro všechny, koho zajímá historie tohoto regionu a kdo se k nám rád vrací, i pro naše rodáky, které osud zavál daleko od domova.

 

"Čimelice na prahu milénia"

Kromě knihy byla o Čimelicích vydána videokazeta "Čimelice na prahu milénia".

 

Svazek obcí Severního Písecka

Čimelice jsou zakládajícím a velmi aktivním členem sdružení obcí s názvem "Svazek obcí Severního Písecka" http://www.severnipisecko.cz. V rámci tohoto svazku se nám podařila řada náročných investičních i dalších akcí.

Čimelice - historie

Na tuto stránku nemůžeme vtěsnat všechny zajímavosti z dlouhé historie naší obce. Proto opět doporučujeme Vaší pozornosti knihu "Čimelice - regionální historie". Její autoři vytvořili pozoruhodné dílo. Nahlédněme do některých kapitol, které se zabývají především naší nejstarší historií:

 

Co nám zjistila archeologie …

Počátky archeologického výzkumu Čimelicka jsou spjaty se jménem významného čimelického rodáka, profesora Josefa Dasticha, který v roce 1867 objevil a popsal hradiště na vrchu Hrad u Bud. První nálezy na něm vykopal až o šedesát let později učitel Bedřich Dubský a podle nich mohl lokalitu datovat do halštatsko-laténského období. Postupně probíhaly další etapy archeologického průzkumu, kterých se kromě archeologů účastnili i čimeličtí občané. Nejstarším nálezem v okolí Čimelic je pazourkové dlátko mladopaleolitického stáří, tj. 15 000 - 10 000 let před Kristem.

 

Přišly slovanské kmeny …

a nastalo trvalé osídlení kraje lidem slovanskočeským. Probíhalo postupně v průběhu 9. až 11. století. Jako jedny z prvých se již roku 1045 připomínají sousední Rakovice a blízké Výšice, roku 1068 Ráztely na Mirovicku, roku 1159 maltézský Varvažov a Kozárovice, v roce 1187 je založen milevský klášter a v roce 1233 sousední Krsice. Po roce 1230 vzniká královský hrad Zvíkov, roku 1253 královský hrádek Orlík a vzniká královské město Písek se svými jedinečnými stavbami. Od poloviny 13. století existují svobodná městečka Mirotice a Mirovice jako místa tržní a střediska řemeslnické výroby. První dochované písemné doklady o Čimelicích jsou až po roce 1400.  Poměrně pozdní vznik však Čimelice rychle dohonily a díky souhře různých okolností zaujaly významné místo v celém regionu.


Jak Čimelice ke svému jménu přišly …

Pojmenování patří do skupiny tzv. místních jmen čeledních s koncovkou na - ice. Jsou to osady, které dostaly pojmenování podle osobního jména zakladatele osady. V případě Čimelic to mohlo být osobní jméno Čmel, jež je ve staročeštině mnohokrát doloženo. Mohla to být ves lidí Čmelových, kteří byli nazýváni Čmelici, z něhož pro usnadnění výslovnosti mohlo vzniknout Čimelici. Podle toho pak jejich osada Čimelice,. Podobně vznikly v okolí názvy vsí Krsice, Rakovice, Cerhonice apod.


A Čimelice se rozvíjely …

Stavební vývoj obce postupoval jednak podle prastaré severojižní komunikace, procházející obcí, při níž se vytvořila rozšířenější náves a jednak při cestě podél potoka. Na přelomu 15. a 16. století byl v severním čele návsi postaven kostel s ohrazeným hřbitovem. Oddělenou část vsi vytvářela skupina budov bývalého čimelického manského sídla, od konce 15. století vrábsko-deymovské tvrze s poplužním dvorem. Po roce 1720, v souvislosti s výstavbou nového barokního bissingenovského zámku, vznikla východně od vsi za řekou další oddělená část Čimelic, dvůr Bissingrov (Bissingenhof). Kromě Pivovarského a Kostelního rybníka v areálu zámeckého parku byla v oblasti bissingenovského dvora vybudována celá soustava zájemně propojených rybníků, z nichž největší je Bissingenovský (23,6 ha), Nerestský (17,2 ha), Řepice a Zástava. Podstatné změny v úpravě a vzhledu Čimelic přinesla krátká stavební éra vratislavská v letech 1800 až 1820, kdy byl rozšířen čimelický kostel přístavbou nové věže, zrušen hřbitov okolo kostela, přistavěno jižní křídlo zámku  v empírovém slohu a podél přístupové cesty k zámku nové budovy školy, fary a panského špitálu ve slohu pozdního baroka. Po roce 1815 byl v předepsané vzdálenosti od obce zřízen nový hřbitov a uprostřed něho slohově čistá empírová hřbitovní kaple s vratislavskou hrobkou.  Po roce 1850, kdy převzali čimelické panství orličtí Schwarzenbergové, bylo přikročeno v daleko rozsáhlejší míře k úpravě parku a  vznikem nových alejí a břehových porostů v širokém okolí byl položen základ krajinářsky a ekologicky hodnotné krajiny. V letech 1874 - 1876 byla postavena skupina drážních budov, v roce 1909 nová škola při státní silnici. Nejvýznamnější stavební rozvoj zaznamenaly Čimelice po 1. a 2. světové válce, kdy vznikly celé čtvrtě rodinných domů. Ale to už je docela jiná historie.


Držitelé Čimelic…

Manství byla středověká feudální instituce, jejíž podstata spočívala v tom, že majitel (zpravidla král či jiný světský nebo církevní hodnostář) postoupil majetek  k užívání za výkon určité povinnosti, na příklad vojenské. Jaké povinnosti mělo malé urozené manství čimelické, ke kterému patřila pouze ves Čimelice, nevíme. Víme však, že po roce 1400 drželi Rakovice i Čimelice Jan Jezovec z Rakovic a později jeho syn Markvart a ještě později Jan Lopata z Rakovic. Čimelické manství ovšem tehdy představovalo pouze dřevěnou tvrz s poplužním dvorem a zděnou gotickou kaplí.

 

Každý z pozdějších držitelů Čimelic zanechal svůj otisk v historii vsi i okolí. Svoji roli sehrála i tehdejší politická situace, s níž se museli vyrovnávat. Středověk nebyl zajisté jednoduché období. Téměř žádné zprávy však nemáme o životě  lidí, kteří Čimelice a ostatní poddanské vsi osídlili. Nepochybně to byli lidé houževnatí, neboť kromě denního boje o přežití museli čelit přírodním živlům, hladomoru, epidemiím i průtahům vojsk ve válečných dobách.

 

Snad v roce 1474 přichází do Čimelic rod Tluksů z Vrábí. Janu Tluksovi z Vrábí se podařilo rozšířit a zvelebit svěřený majetek a zasáhnout výrazně i do rozvoje kraje. Svědčí o tom na příklad výstavba čimelického kostela a na tehdejší dobu stavba velmi moderní kamenné tvrze se suchými podzemními sklepy a s velkým počtem místností, z nichž osm pokojů bylo vytápěných !

 

Po téměř šedesátiletém panství Tluksů z Vrábí se stal v roce 1531 dalším držitelem Čimelic rod Deymů ze Stříteže a zůstal jím téměř sto let. Po polovině 16. století provedli Deymové  renesanční přestavbu tvrze, vystavěli nový pivovar  a ke konci století nechali nákladně přestavět a vyzdobit kostel. Čimelické panství bylo opět rozšiřováno a zvelebeno. Avšak politická situace, v níž někteří členové rodu sehráli určitou roli,  a zejména válečná léta 1618  - 1620 s tažením vojsk krajem, znamenala pro Čimelice, právě tak jako pro okolní vsi pohromu. Důsledkem složité situace bylo v postoupení Čimelic  v roce 1629 novému vlastníku, hraběti Adolfu Michaelovi z Alhanu, který však po roce prodal Čimelice sestře bývalých Deymů, provdané za Karla Plota z Konařin. Evě Plotové - Deymové se podařilo vrátit se na své rodné panství, avšak tvrz i usedlosti byly válkou poničené a statek zadlužen.

 

Dluhy skoupil Jan Jindřich Bissingen a vyžadoval jejich splacení. Rod Plotů byl nucen odejít z Čimelic a panství se ujali v roce 1686  Bissingenové. Kdoví, jak by se Čimelice dále vyvíjely, kdyby se nedostaly do držení rodů Bissingenů a Vratislavů. Vždyť v té době byly větší a významnější vsí Rakovice, ležící při  tehdejší zemské silnici. Ale nepředbíhejme.

 

Bissingenové byli velmi ambiciózní vrchnost, která tu pak ve třech generacích vládla téměř 100 let. Bissingenové nebyli oblíbeni ani u poddaných, ani u svých šlechtických sousedů, ale není jim možno upřít smysl pro pořádek, podnikavost a péči o prosperitu panského hospodářství i o hospodářské povznesení svých podaných. Velké zásluhy o Čimelice je nutno připsat Karlu Bohumilu Bissingenu, který byl oproti svým drsným vojáckým předkům vzdělaný a umírněný člověk, prozíravý ekonom a hospodář, s výrazně uměleckými sklony a zálibami. Stavěl, přestavoval, kupoval, zveleboval. V roce 1714 se mu podařilo koupit i velmi kvalitní sousední statek Rakovice a rakovický zámek se stal na čas sídlem vrchnosti. Karel Bohumil Bissingen byl i veřejně činný. Zastával  důležitou funkci krajského hejtmana tehdejšího Prácheňského kraje a snad i proto nechal postavit v letech 1728 - 1730 vedle staré čimelické tvrze nový zámek a propojil ho se zámkem v Rakovicích lipovým stromořadím. Později zde byly umístěny sochy Jana Hammera, kterého kolem roku 1736 povolal do svých služeb. Hammerovo sochařské a řezbářské dílo přetrvalo věky (viz "Čimelické baroko"). Význam Čimelic vzrostl i tím, že se začala užívat přímější trasa důležité zemské silnice, spojující Prahu s Pasovem, vedoucí Čimelicemi. Čimelické panství získal dědictvím syn Karel Bohumír (Gottfried) Bissingen, který se snažil pokračovat ve šlépějích svého otce, ale nebyl už zdaleka tak úspěšný. Z manželství s Apolonií, rozenou Vratislavovou z Mitrovic nezůstali žádní potomci a tak po smrti Karla Bohumíra Bissingena získala veškeré jmění jeho manželka, která ustanovila generálním dědicem svého nejmladšího bratra Prokopa Vratislava z Mitrovic. Tak se dostaly Čimelice pod správu Vratislavů. Avšak až za Josefa hraběte Vratislava z Mitrovic, který se stal majitelem v roce 1798, došlo k dalšímu nebývalému rozkvětu a povznesení panství. Opět se stavělo, přistavovalo, kupovalo. Generální dědičkou všeho zanechaného jmění ustanovil manželku Gabrielu s výhradou, že panství čimelické připadne po její smrti jako dědictví nejstarší dceři Josefině, provdané Schwarzenbergové. A tak se také stalo. Darovací listinou z 21. února 1850 darovala dědička čimelické panství svému synovi Karlu III. Schwarzenbergovi, majiteli Orlíka a panství Varvažov, Sedlec a Tochovice.  Čimelické panství přešlo do vlastnictví dalšího rodu, pod jehož správou zůstalo s přerušením v letech 1949 - 1994 dosud.


A co bylo dál ?

Po roce 1850 byla změněna organizace státní správy. Základním článkem se staly samosprávné obce, které se sdružovaly do tzv. spojených obcí. Tak vznikla spojená obec čimelická, tvořená z Čimelic, Rakovic, Krsic, Dolních Nerestec, Pohoří a Slavkovic  a byla jí do roku 1874. V následujících letech měly Čimelice podobné osudy, jako většina obcí. Prožívaly strádání v době 1. světové války, slavily vznik první republiky, zažily poválečné poměry, věnovaly se spolkové činnosti, měly své oběti za 2. světové války  a zažily dramatické okamžiky osvobození. O tom se opět dozvíte více v knize "Čimelice - regionální historie" . A na internetu zase až příště.

Čimelické baroko

Z podkladů Václava Vlčka

Ještě na počátku dvacátého století nebyla baroknímu umění věnována velká pozornost. Teprve výstava "Pražské baroko" v roce 1938 vzbudila zájem a ukázala bohatství umělecké produkce z let 1600 - 1800 v Čechách. Jestliže do dějin barokního umění vstoupila v Praze na příklad rodina Brokoffů, v Kuksu Matyáš Braun, pak v jižních Čechách to byli Hammerové. Nejprve v Rakovicích, později v Čimelicích a nakonec v Dobré Vodě u Březnice.

 

Na panství Karla Bohumila Bissingena přichází Jan Karel Hamer (dle Jana Tomana) kolem roku 1736 a zprvu má dílnu a pracuje v Rakovicích, zřejmě v areálu zámku. Mezi roky 1738 - 1740 stěhuje svoji huť do Čimelic a usazuje se v samotě na východním okraji obce,  v panské chalupě s hospodou, zvané Hvížďalka.

 

Majitel panství, K. B. Bissingen, zastával vysokou funkci krajského hejtmana prácheňského kraje. Svá sídla v Čimelicích a blízkých Rakovicích hodlal upravit úměrně důležitosti svého postavení. Počáteční sochařovou prací proto byly pískovcové plastiky pro alej, spojující oba zámky. Na olejomalbě od neznámého malíře z poloviny 18. století je v aleji zachyceno sedm dvojic kamenných soch. Podle jiných pramenů jich snad mělo být 16. Na originálních podstavcích z jemnozrnného, velmi dobře opracovatelného pískovce, o kterém dodnes nevíme, kde byl těžen, se  zachovalo dvanáct soch z původního komplexu. Majitel panství se zřejmě rozhodl postavit zde tematický soubor zemských a morových patronů včetně tehdy uctívaných světců. Sochařská alej se v originální podobě nezachovala. Plastiky byly použity při budovatelských aktivitách dalších majitelů panství - Vratislavů: šest pro výzdobu zdi nového hřbitova, čtyři pro mostek císařské silnice přes Rakovický potok u Kosteleckého rybníka, sv. Isidor jako protějšek solitérní sv. Anny na křižovatce k Rakovicům a zbytek na zdi mostku přes Skalici za Krsicemi. Při těchto transferech však došlo k záměně soch a soklů.  Přestože do dnešních dnů utrpěly, můžeme některé z nich označit za nejlepší z kamenosochařských prací Jana Hammera. Je to především sv. Felix z Kantalicie, sv. Karel Boromejský, sv. Juda Tadeáš a sv. Ludmila (dnes na hřbitově), dále sv. Isidor a sv. Václav.

 

Lze se jenom dohadovat, jaký vliv na tvorbu a produkci dílny mělo úmrtí Karla Bohumila Bissingena v roce 1742. V kraji probíhala střetnutí právě zuřící války o rakouské dědictví a pobyt vojsk jistě nepřispěl k tvůrčí pohodě. Skutečností je, že po polovině čtyřicátých let se začíná měnit slohové pojetí Hammerovy tvorby. Velmi dobře je to patrné na dřevořezbách hlavního oltáře v kostele Nejsvětější Trojice v Čimelicích. Z další tvorby Jana Hammera v Čimelicích stojí za pozornost Kalvárie, stojící původně v blízkosti Pivovarského rybníka a kolem roku 1817 přenesená na zeď hřbitova a návesní morový sloup Nejsvětější Trojice.

 

V roce 1759 byla bissingenskou vrchností prodána "chalupa s pivním šenkem zv. Hvížďalka za 30 kop Matěji Hulešovi". Je to jednoznačným důkazem, že sochařská huť zde přestala působit. Jan Hamer měl tři syny, které úspěšně vyučil svému umění. Všichni pokračovali v otcových stopách, ale jinde a jinak.

Život v obci

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 1 2 3 4 5
6 7 8 9
1
10 11 12
13 14 15 16 17 18
1
19
20 21 22 23 24 25
2
26
27 28 29 30 31 1 2

logo jihočeského kraje

Jednotlivé dotační programy a jejich publicita jsou v záložce Dotační publicita

 

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Nenechte si ujít

ObecČimelice
Obec Čimelice

Kde nás najdete?